2 - Parta Princess na obzoru

22. září 2007 v 18:09 | Superdoll |  << kapitolové povídky >>
Jak jsem si to tak mířila k šatnám,zaslechla jsem smích z velkého hloučku lidí.Když jsem přicházela blíž,poznala jsem,že jde o partu Princess.Jak už jsem vám říkala jsou to tři holky,které jsou v představách nejednoho kluka ze školy.Vůdčí osobnost party Shannon Fürstrová vypadá jako světoznámá modelka a jak by ne,když její matka pracuje jako modní návrhářka a její otec vlastní největší firmu v našem městě.Je holt v balíku,a musím se přiznat,že ji celkem závidím.Ne ty peníze,ale pozornost,kterou strhuje na svoji osobu.Další člen party je Lucien Olsenová.Je to hubená a vysoká brunetka,která měla podle mě velké štěstí že se skamarádila s Shannon,protože bez ní je jako malé dítě bez dudlíku.No a poslední člen je Amanda Cominksová.Nevím jak bych ji nejlépe popsala,ale připadá mi jako rozmazlený fracek s černými vlasy.
Když jsem nenápadně procházela kolem jejich party Shannon si neodpustila jízlivou poznámku na mou adresu:,,A hele naše kuňkající nemehlo".Samozdřejmě po téhle větě se všichni dali do smíchu a to i včetně Mika Witerse.Je to kluk Shannon a můj dávný idol.Vím,už bych si pomalu měla zvyknout,vždyť podobné narážky snáším už čtyři roky a letos je to naposledy,ale opak je pravdou.Vážně mi moc vadí tyhle pitomé připomínky.A úplně nejvíc mi vadí,že Mike chodí s tou káčou Shannon.
V zamyšlení jsem došla do šatny,vytáhla si potřebné knížky a se zvoněním vešla do třídy.Měli jsme zrovna zeměpis.Je to můj celkem oblíbený předmět,a tak nechápu Princess,které na tyhle hodiny vůbec nechodí.Všechny zbývající hodiny kromě tělocviku a dramatiky jsem měla ráda.Možná i proto,že v nich jsem vynikala a učitelé mě měli narozdíl od spolužáků radi.
Po skončení vyučování jsem čekala na Jima.Byl to přece můj nejlepší kamarád,a tak jsem považovala za správné zdělit mu svoje pocity týkající se Mike Witerse.Jim ale reagoval jinak než jsem předpokládala.,,Niki promiň,ale víš určitě že by byl Mike kluk pro tebe?Myslím že máš na lepší"řekl mi po vyslechnutí mého projevu.Než jsem stačila cokoli namítnout,rozloučil se se mnou a pomalu odcházel domů.Já jsem potom celou cestu domů přemítala o tom,proč se takhle zachoval.Byla jsem tak zabraná do myšlenek,že jsem vůbec nevnímala okolí a najednou jsem stála před našim domem.Byl to útulný bílý domeček s malou zahrádkou na které běhal náš psí mazlíček.,,Nazdar chlupáčku"pozdravila jsem našeho bílého zakrslého botaila a vešla jsem do domu.Jen co jsem si svlékla mikinu a boty,zamířila jsem do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 23. září 2007 v 19:53 | Reagovat

Hezké, už se těším na pokračování ;)

2 Kate93 Kate93 | Web | 24. září 2007 v 21:08 | Reagovat

no Bááááro......to pěkně zamotáváš....už asi tušim co se bude dít....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama